Podle psychoanalytika Carla Gustava Junga je duše muže obývaná jeho fyzickým protějškem, tj. ženou, kterou nazývá Anima. Duše žen je naopak obývaná mužem zvaným Animus. Pod pojmem Animus si představujme spíše primitivní maskulinní princip, který se projevuje tím, že je se vším hned hotov, vše je mu naprosto jasné a postrádá kritické myšlení. Animus se tedy projevuje tím, že opanuje myšlení ženy levnými populárními pravdami například "Okna MUSÍ být před Vánocemi umytá", "Ta růžová JE naprosto nemožná", "Moderní žena MUSÍ být všude oholená" atd.

Oproti tomu duše muže obývaná Animou se vyznačuje tím, že vytváří v mužově myšlení a pocitech naprostý chaos, nejistotu a zmatek. Typicky mužským řešením konfliktu je proto útěk nebo boj. Zajímavé je, že nejistotou a emočním chaosem trpí i muži, kteří jsou na první pohled velcí a fyzicky silní. Říkame proto, že muž se mužem nerodí, ale že se mužem stává.

Aby se muž stal opravdovým mužem, tak na sobě musí pracovat nebo ho musí v růstu stimulovat jeho okolí. Toto byla obvykle úloha starších mužů, kteří zasvěcovali mladé muže do jejich role. Na duševní vývoj muže měl vliv zejména jeho otec, který svému synovi předával své řemeslo a tím se zároveň postaral o jeho sebevědomí, vědomí si vlastní hodnoty a ukotvení v životě.

S nástupem průmyslové revoluce se postupně přetrhala pouta mezi muži a jejich otci, protože otcové odešli pracovat do továren a přestali pracovat doma. Zároveň děti začly chodit do školy, kde byly rozděleny do tříd podle věku. Tento systém vzdělávání je jistě velmi efektivní, co se týče získávání různých znalostí z přírodních a humanitních věd, nicméně selhává při předávání dalších životně důležitých hodnot, jako je třeba morálka, odvaha, pracovitost, atd.

Společnost v současné době trpí tím, co bývá v odborné literatuře nazýváno "syndrom chybějícího otce". Otec, který je celý den v práci a vrací se pozdě domů, případně tráví volný čas sledováním televize, jednoduše nemůže předat svým dětem své znalosti, zkušenosti a své hodnoty. A to bud proto, že si na své děti neudělá čas nebo proto, že ani neví, že by něco takového měl dělat, neboť i jeho otec nic takového nedělal. Děti jsou obvykle vychovávány matkou. Ta se může snažit sebevíc, ale do mužského světa svého syna zasvětit nedokáže. Ženské a mužské světy jsou totiž odlišné, i když mají společný průnik. Zasvěcení do mužského světa je úlohou mužů.

Současný stav se projevuje odporem, podezdřívavostí a možná i nenávistí k ostatním mužům (otci). Ve společnosti jsou tyto nálady dobře vidět u vrcholových politiků, kteřé sice osobně neznáme, ale jsou zkorumpovaní, prolhaní, nenažraní a jde jim hlavně o koryta a ten šef ČEZu, toho osobně sice taky neznám, ale to je určitě pěkná svině, zas nám zdražil elektřinu... Někteří politici skuteně nebudou morálně zcela bez poskrvny, v médií se denně dozvídáme o prokázaných případech korupce, ale je třeba si uvědomit, že mínění, které máme o politicích je z větší části tvořeno tím, co si myslíme o svém otci, tj. jedná se o projekci otce na politika, kterého vidíme v televizi.

Dnešní doba a společnost, ve které žijeme je velmi výrazně orientovaná na konzum a bohatství, které jsou ze své podstaty ženským prvkem. Jejich úkolem je totiž člověka nasytit a poskytnout mu maximální možnou míru pohodlí a blahobytu, stejně jako to udělá každá dobrá matka. Pokud máme hlad, potřebujeme se napít nebo uspokojit jinou potřebu, stačí zajít do obchodu a vše potřebné si jednoduše koupit, nemusíme o nic usilovat, bojovat nebo snad nedejbože riskovat. Dnešní společnost je tedy ve své podstatě mateřská. Vnímaví muži intuitivně cítí, že konzumní styl života je sice může nasytit, ale není to dost a nemůže je nikdy zcela uspokojit. Možná si to ani neuvědomují, ale když se jednou ohlédnou za svým životem zpět, tak se jim zdá takový nějaký prázdný... Muži touží po návratu do světa svých otců a praotců a do světa jejich hodnot. Na uspokojování těchto potřeb je založený celý průmysl počítačových her. Každý muž touží být významný, silný, obdivovaný a proto si hrajeme na řidiče tanku, pilota stíhačky, supertajného špióna, vojenského vojevůdce nebo dokonce samotného Boha. Toto umožňuje bohužel jen virtuální realita nebo akční filmy.

Náš běžný život je totiž bohužel mnohem šedivější. Překládáme papíry z jedné hromady na druhou, píšeme stovky řádků počítačového kódu, šroubujeme šroubky do stále stejného místa na výrobní lince, a jak zdůvodníme svým dětem a svému svědomí, že jsme někomu prodali zbytečný produkt, který vlastně ani nebude potřebovat? V dnešní době tak nějak není prostor na hrdinství nebo to vlasně už ani neumíme?

Co má tedy tápající mladý muž v dnešní době dělat? Uvědomte si, že pro váš duševní rozvoj je nejdůležitější osobou náš otec. Zkuste ho aktivovat. Promluvte si s ním, dejte mu na vědomí, že stojíte o jeho názor. Pokud vám nevěnuje pozornost, tak je na čase udělat rozmáchlejší gesto. S mužem obvykle pohne, když mu odejde žena. I vy máte celou škálu možností, od vyvolání hlasitějšího konfliktu, kdy mu pěkně od srdce řeknete, co si o něm myslíte, až po vyhození televize z okna (pokud svému otci rozmlátíte televizi, tak je velmi pravděpodobné, že přestane sledovat televizi a začne věnovat pozornost vám). Hlasitějšího konfliktu se nebojte, obvykle to pomáhá vyjasnit vaše názorové neshody, které zatím jen tiše dřímaly a třeba tím i získáte větší respekt. Někdy už toto nelze provést, váš otec třeba umřel nebo se odstěhoval a nejste v kontaktu, nebo je tak hrozný, že s ním ani v kontaktu být nechcete. Je třeba se posunout dál. Další krok bychom nazvali "oddělení". Uvědomte si, že vy nejste svůj otec. Nenesete odpovědnost za jeho činy, vztah s matkou, ani za to, že jste třeba byli nechtěné dítě. Váš otec vám dal život, buď ho máte nebo nemáte rádi, ale pokud jste dospělý člověk, tak přijměte odpovědnost za svůj vlastní život.

Nakonec svému otci odpusťte. Možná udělal během svého života mnoho chyb, ale pravděpodobně se o vás staral nejlépe, jak to s omezenými informacemi z tehdejší doby uměl a v té nejlepší vůli, i když vám to v té době ani nepřipadalo. Určitě bude rád, když mu poděkujete za to, jaký byl otec.