Cíl: S plynoucím časem vzrůstá náš fyzický věk a roste i věk duševní. Duševní vývoj je bohužel někdy opožděný z různých důvodů za naším fyzickým věkem. Je skutečně hloupé, pokud se dospělý člověk cítí a chová jako dítě a hledá ve svém okolí někoho, kdo by mu hrál roli maminky nebo tatínka. Tento jev nás může překvapit, pokud se dostaneme do nové situace. Muž se může cítit trapně malým klukem, pokud potká dospělou ženu. Jako dítě se může cítit manažer, který má poprvé převzít vedení týmu. Život před nás staví situace, ke kterým se musíme postavit jako dospělý člověk.

Za základní literaturu pro tuto kapitolu budeme považovat dílo americké autorky Jean Liedloff: Koncept kontinua (1975). Autorka žila několik let mezi jihoamerickými indiány v pralese. Všimla si, že lidé žijící v pralese jsou mnohem šťastnější a spokojenější se svým životem, než lidé žijící ve vyspělé Západní civilizaci.
Přemýšlela a zkoumala, proč tomu tak je a po delší době si uvědomila, že hlavní rozdíl spočívá ve výchově dětí.

Z hlediska serveru rostu.cz, který se zabývá osobnostím rozvojem především dospělých osob, se jedná o práci s tzv. vnitřním dítětem. Z tohoto pohledu můžeme říci, že dospělý člověk má ve své duši zraněné dítě, které se ozývá v těch nejnevhodnějších situacích. Důležité je si uvědomit, že nevhodnou výchovou v dětství vznikají vnitřní zranění, které je třeba vyléčit, abychom mohli přejít do fáze plnohodnotné duševní dospělosti. Naši rodiče nám bohužel mohou přivodit vnitřní zranění, aniž si to uvědomují.

Léčbou vnitřního dítěte se řeší například tyto jevy:

• potlačená spontánnost
• potlačené, nevyjádřené pocity
• hledání „něčeho“, co nalézt nelze
• nezdravé partnerské vztahy
• závislosti

Dítě má být po porodu vtisknuto matce, uspokojí se tím tzv. pud vtisknutí. Samota je pro organismus dítěte obrovskou zátěží, kterou nedokáže zvládnout a dochází při ní k těžké emocionální deprivaci. Dítě nesmí být samo, prvních 9 měsíců je nošeno na tělě matky. Do dvou let spí dítě v poseli s rodiči, dokud nemá chuť se samo osamostatnit.
Čeští rodiče se obvykle bojí toho, že by si dítě příliš zvyklo a rozmazlilo. Toho se není třeba obávat, dítě se po nějaké době dostatečně nasytí přítomností rodičů a samo začne mít chuť objevovat svět "venku".

Indiání žijí v komunitě, zde má dítě spoustu vjemů, tím pádem se nenudí a nezlobí. Dospělí mají pro děti připraveny malé nástroje, aby se dítě mohlo přizpůsobit, ale nenutí je nic dělat. Dítě samo zkouší různé činnosti, napodobuje při práci dospělé. Pokud dítě například vidí, že dospělí strouhají okurku, tak má k dispozici malé struhadlo, aby je mohlo napodobit. Nejdřív to jen tak zkusí, po pár pokusech už zvládne danou činnost vykonávat samo. Rodiče mají respekt k potřebám dítěte a nechají je dělat to, co chtějí. V důsledku toho už ve 4 letech dítě přináší rodině více než dostává.
Děti zatěžuje, když jsou středem pozornosti, spíše se chtějí přizpůsobit a potřebují od rodičů především jistotu, vedení a důvěru. Pokud toto dítě nedostane, tak obvykle hledá jistotu v uspokojování potřeb a přání (spotřeba komerčních produktů, nakupování hraček, apod.).

John Bradshaw ve své knize Návrat domů popisuje tyto fáze vývoje dítěte. Pokud se každou fázi podaří uzavřít, tak se dítě úspěšně posune do stádia duševní dospělosti.

Tzv. období první čakry, v tomto věku se formuje spojení s matkou, dítě se učí bezpodmínečnému přijímání, důvěře. Úspěšně ukončené období znamená sebepřijetí, přijetí světa a pocit důvěry. Mám pocit, že svět je v podstatě dobrý a že mě přijímá.
Affirmace (tj. co dítě v tomto období potřebuje od svých rodičů slyšet nebo cítit):

• Vítáme tě na světě
• Jsem rád(ráda), že si se narodil/a.
• Nachystali jsme ti pěkné hnízdečko.
• Máme tě rádi přesně takového jaký jsi.
• Dáme ti všechno, co budeš potřebovat.
• Věnuji ti veškerý čas, který budeš potřebovat na uspokojení svých potřeb.
• Neopustím tě, ať se děje, co se děje.
• Jsem rád, že jsi kluk/holčička.
• Chceme se o tebe starat a jsme na to připraveni.
• Rádi tě krmíme, koupeme a pečujeme o tvojí pohodu.

Toto období se skládá se dvou fází.

1. fáze smyslová, druhá čakra (emoce, pocity, smysly). Děti lezou, ochutnávají, dotýkají se.
   tato fáze je náročná pro rodiče i děti, doporučuje se dát pryč předměty, které dítě může rozbít nebo shodit.
2. fáze - projevování vůle - já, třetí čakra. Dítě se učí rozlišovat "Já chci" x "Já nechci", učí se říkat ne. Vzhledem k tomu, že je dítě velmi malinké a nemůže se bránit, tak může být jeho vůle zadupána rodiči nebo může být zraněno ironíí nebo sarkasmem.

Affirmace pro batole:

• Je v pořádku, že jsi zvídavý a že něco chceš, že se koukáš, všeho dotýkáš a všechno ochutnáváš.
• Je v pořádku, když řekneš ne.
• Jsem rád, že chceš bít sám sebou.
• Je v pořádku, když si smutný z toho, že věci nefungují tak, jak si představuješ.
• Mámě tě rádi takového, jaký jsi.
• Je v pořádku, že tě někdy děsí, když děláš věci podle sebe.
• Neopustíme tě, až se děje, co se děje.
• Rád se koukám, jak se učíš chodit a mluvit, jsem rád, že se osamostatňuješ a rozvíjíš se.
• Jsme zde proto, abychom se starali o své potřeby, o nás se starat nemusíš.

U dítě se vyvíjí 4 a 5 čakra, dítě si všímá komunikace a vztahů v rodině, všímá si, jak si rodiče naslouchají.
Děti se neustále ptají "Proč?", začínají poznávat věci rozumem a umí rozlišit realitu od fantazie.
Affirmace pro předškoláka:

• Jsem rád, že rosteš.
• Jsme ti k dispozici, aby sis vyzkoušel svoje hranice a objevil svoje meze (někdo potřebuje širší hranice, někdo užší pro pocit bezpečí).
• Je v pořádku, že se rozhoduješ sám za sebe.
• Můžeš přemýšlet o svých pocitech a prožívat to, o čem přemýšlíš.
• Líbí se mi tvoje životní energie, líbí se mi, že máš zájem o sex.
• Je v pořádku, že pátráš po rozdílu mezi chalpečky a děvčátky.
• Je v pořádku, že máš rád kluky/holky.
• Určím ti meze, abych ti pomohl nalézt, kdo jsi.
• Máme tě rádi takového jaký jsi.
• Je v pořádku, že se lišíš od ostatních a že máš na věci své vlastní názory.
• Je v pořádku, že si představuješ věci a nebojíš se, že se splní.
• Je v pořádku, že pláčeš, i když už jsi větší.
• Prospívá ti, když poznáváš následky svého chování.
• O cokoliv si můžeš říct a můžeš se zeptat, když tě něco mate.
• Nejsi zodpovědný za vztah rodičů.
• Nejsi zodpovědný za tatínka, za maminku ani za rodinné problémy, popř. rozvod.

Dítě stále potřebuje rodiče až do osamostatnění se.

Osamostatněním se rozumí citové, finanční i fyzické (odstěhování se) osamostatnění. I po osamostatnění potřebuje rodiče nebo starší, aby se mělo s kým poradit.